Tak a dost! Rozhodl jsem se zrušit měcholupácké závody jako kategorii.
Žabomyší války dorazily i na východ Prahy. Výsledkem bylo, že jeden z oddílů ve stejný den pořádal
nějaké výroční oslavy a další oddíl si ve stejný den uspořádal trucpodnik - podobné mezioddílové závody. Nám
to řekli až v den konání, kdy už to nešlo odvolat.
Výsledkem tohoto výsledku byla absolutní neúčast kohokoliv kromě nás. Z pořádajícího oddílu dorazilo celých
sedm závodníků (tedy jeden pouze poloviční - na kumite nechtěl jít). A to jsme byli v jejich tělocvičně!
Co kdyby oni měli jet na druhou stranu Prahy k nám? Snaha pořadatelů a věcné ceny pak ztratily smysl.
Soutěžit mezi sebou jsme mohli u nás. Z našeho oddílu dorazilo 14 závodníků (a to si ještě dva den předem
způsobili na tréninku drobné zranění a nemohli se účastnit).
Podle účasti samozřejmě dopadl i výsledek - skoro všechno jsme vyhráli, mohli
jsme je umlátit čepicema (nebo třeba páskama obi). Takže to snad ani nemá cenu podrobně rozvádět. Proto jen
perly:
Největší perlou byla jednoznačně Soňa Al-Kaysy. Žádná další starší žákyně se tu
nevyskytovala a tak mohla soupeřit jen s klukama. To, že vyhrála kata byl celkem očekávaný výsledek. Do
kumite jsme ji museli trochu přemlouvat, ale nenutil ji ani její jinak nesmlouvavý tatínek Said a tak se
pro účast nakonec rozhodla sama. V nejpovedenějším zápase večera zametla s o hlavu větším Velebou. Oba
zbylé měcholupáky vyřadili naši kluci - Čížek a Olexa a tak se se Soňou potkali oni. Ani s Michalem Olexou
neměla Soňa problémy - zametla s ním taky. Jen 60 kilový Láďa Čížek (on sice tvrdí, že váží skoro 80, ale to
bych pak já musel vážit asi 130) byl nad její síly.
V kumite dorostenců dle očekávání perlili naši zabijáci včetně Mikiho, který sice
věkem ještě patří mezi starší žáky, ale to by snad ani nemělo cenu. Perlil i mezi dorostenci. Společně s Filipem
Joosem zmlátili jediného možného konkurenta z Měcholup (tedy ne naráz, ale hezky postupně). Skončilo to ale tak,
že všichni tři měli stejný počet vítězství a rozhodovalo se dle počtu bodů. A tak se na první místo dostal
měcholupák Schneiberg, což bylo komentováno výše uvedenou hláškou.
Na fotce jsou opět zleva doprava - 1. Schneiberg, 2. Filip Joos, 3. Jiří Mikulka.
Mezi perly lze zařadit i Štěpána Řezáče, který má podvědomý odpor ke katám. Nechtělo
se mu ani závodit, ale nakonec byl z dorostenců nejlepší.
