Největší karatistické závody v Česku se k podivu nás Pragocentristů nekonají v hlavním městě,
ale v provinčním Hradci Králové. Má to ale svoji logiku. V Praze je karate "každej pes jiná ves" - máme Shotokan, JKA (což
je taky Shotokan) a spousty dalších stylů. Každá organizace má svoje závody a ostatní bojkotuje. Kdežto v Hradci když se
řekne karate, myslí se tím oddíl Kamila Guzka, který byl pořadatelem těchto závodů.
Vzhledem k počtu účastníků (60 klubů, 850 závodníků) letos závodili v sobotu maláči (mladší a
starší žáci a mladší dorostenci - tj. věkové kategorie 8 - 15 let) a v neděli starší kategorie a i tak se to stihlo jen proto,
že organizátoři připravili celkem pět tatami.
Bylo nám záhadou, kde ve čtvrti Kukleny schovávají tak velkou tělocvičnu patřící k základní škole.
Ale fakt ji tam mají. A tak tam mohli uspořádat takovouto velkou akci pod záštitou primátora města (i v Hradci mají primátora i
když Kamil tvrdil, že je to premiér) a za účasti kameramana z TV Galaxie, která pořizovala půlhodinový sestřih.
Z našeho oddílu jsme vyrazili (na pokračování - část v sobotu a starší v neděli) v sestavě 10
závodníků:
Šimon Kovařík šel jen na katy a asi kvůli trémě nebo špatné volbě katy vypadl hned v prvním kole.
Pak se tam nudil až do večera, kdy soutěžil v tvrdosti úderu (soutěž o nejsilnější úder na dynamometru byla letos zařazena
pro zpestření). Škoda, že to byla jen neoficiální kratochvíle s odměnou pouze pro vítěze, protože Šimon byl mezi maláčema druhý.
Martin Zelenka pro změnu vyměkl na kata a účastnil se jen kumite. Tam ho ale taky hned v prvním kole
vyřadil pozdější vítěz kategorie střapatej Pohanka z Písku a bohužel prohrál na praporky i v repasáži.
Láďa Čížek sice tlusťocha uhonil a utloukl, ale výsledkem bylo jeho vyloučení.
Miki taky prohrál, ale jeden z poláků před ním někam utekl a tak na něj nakonec
"zbylo" třetí místo.
Původně jsme plánovali spravit si chuť v kategoriích bez rozdílu hmotnosti, protože naši
závodníci jsou na svůj věk dost vyvinutí. Miki ale byl nevyspalý, unavený, hladový a jeho kategorie začínala až v půl deváté večer
a to už jsme jeli domů. Láďa Čížek se těšil, jak pomstí Martina a zmlátí Pohanku i za cenu vyloučení (podle pavouka na sebe měli
narazit ve druhém kole), ale mazaný písečák obhlédl situaci a zdrhnul. A tak Láďa zmlátil jiného prcka, ale tím to skončilo, protože
v dalším kole prohrál.
V neděli Lenka Pokorná získala třetí místo v kumite, kam původně ani nechtěla nastoupit a Kája
soupeře zmastil a tak ho vyloučili (teda Káju).
Naše výprava tak skončila poměrně neslavně. Největší legraci nakonec zažila Soňa s Michalou,
které vůbec nezávodily (Soňa ze zdravotních důvodů a Michala z lenosti). Jejich výlet místní sockou (tedy trolejbusem)
do Mekáče by se dal nazvat "Pražští burani na výletě do města". Vzhledem k tomu, že dívčiny nikdy předtím nespatřily
trolejbus, natož aby znaly princip veřejné dopravy v cizím městě, zažily docela dobrodružství. Netušily, že do trolejbusu
se nesmí nastupovat zadními dveřmi (místní lidi je při pokusu o černou jízdu vyhodili na chodník), že do strojku na cvakání
lístků se strkají lístky a ne mince (čímž ho vyřadily z provozu), že strojek neumí lístky cvakat sám ani poté, co ho
řidič opravil a že Mekáč mají v Hradci někde schovaný a není jednoduché ho najít a na vysoké vratké židli se v něm najíst.
