Letošní první závody - první kolo Pražského poháru, se konaly netradičně v hale Dynamo
Pankrác. Naopak tradičně v době jarních prázdnin (zase někdo nemyslel, když měl). A podle toho vypadala účast. I když se 120 závodníků nezdá tak
málo, po rozdělení do věkových kategorií (kterých letos přibylo) a hlavně váhových kategorií na kumite, to zas tak moc není.
K našemu údivu začaly závody přesně v devět. Později se ukázalo, že se nejedná o zlepšující se tendenci
při dodržování časového rozvrhu, ale o prostou nutnost - v hale se od čtyř odpoledne měl konat turnaj ve vybíjené a karatisti museli
do té doby vypadnout včetně sbalení tatami. Důsledkem časového presu bylo i umístění jednoho tatami do rozcvičovny - další místnosti,
kam nebylo vidět a nebylo možno sledovat své závodníky.
V kumite jsme dopadli podstatně potupněji. Martin Zelenka se zrovna moc nesnažil a k nelibosti svého
tatínka prohrál i se zjevně slabším soupeřem. Láďa Čížek nastoupil na tatami, jeho soupeř však nikoliv a tak si nakonec ani nebouchnul.
Teoreticky měl postoupit a utkat se s vítězem dalšího zápasu, ale ten se taky někam ztratil a tak si Láďa nebouchnul ani jednou za celé
závody. Velmi podobně dopadl i David Taekwondo Kratochvíl. Napřed scháněl kimono, na kterém nebude napsáno "Taekwondo". Mě nenapadlo,
že jeho páteční SMSka, kde mi připomínal, abych mu nějaké vzal, směřovala k sobotním závodům, na které se mi ani řádně nepřihlásil
(stejně žádné nemám).
A to je celé. Kde nic, tu nic. Pražské závody jsou co do účasti čím dál horší, kategorií čím dál víc a tak
to snad ani nemá cenu. Snad si chuť spravíme v Hradci. Velká cena má být letos ještě větší než loni - soudě alespoň podle obludnosti
místa konání - kongresového centra.
Potupa pro nás začala hned při registraci. Ani paní moc nemyslela a přestože závody byly jen pro pražské oddíly,
klidně nám na pokladní doklad napsala Spektra Liberec. Milan měl pravdu - budeme se muset přejmenovat, protože tento překlep nebyl první.
V žákovských kategoriích (od letoška jsou žáci jen do 13 let) jsme měli jediného zástupce - Martina Zelenku.
Cvičení kata se mu velmi povedlo - v prvním kole vyhrál, v dalším sice prohrál s neporazitelným Danem Drahoňovským, ale v repasáži zase vyhrál
a tak byl celkově třetí.
Většina našich závodníků je věkově v nové kategorii - mladších dorostencích. Na kata je moc neužije, ale
nebyla to žádná potupa - Jáchym Barvínek, Láďa Čížek a závodnický nováček Martin Filippi postoupili z prvního kola. V dalším už sice
vypadli, ale jejich soupeři byli prostě lepší. Poprvé si závody vyzkoušel i Tomáš Marvan (tedy pouze kata - má jen 7. kyu a na kumite
stejně jako Martin Filippi ještě nemůžou). Tak dlouho zkoumal, jak se dle etikety nastupuje ke cvičení, až si to nakonec namířil z rohu
šikmo do středu tatami a utekl stejným způsobem. Ale to je jen psychika a časem se to poddá.
Holky - Nicola Matějčková a Lenka Pokorná - mezitím cvičily ve druhé místnosti a tak jsem je neviděl.
Ono v případě Lenky ani nebylo co. Ve své kategorii (juniorky) neměla žádnou soupeřku. Aby organizátorům pohár pro vítězku nezbyl, dali
ho Lence jen tak za účast.
U Lenky bylo skoro jasné, že v juniorkách žádnou soupeřku mít nebude, když tam nebyly ani na kata. Kategorie
jsou ale definovány překrývajícím se rozpětím a tak karatisti ve věku 18 - 20 let mohou být jak v juniorech, tak v seniorech - tedy ženách.
Lenku jsme prohlásili za ženu a když se mě rozhodčí otázal, zda má tu správnou váhu, bezelstně jsem odvětil, že ano. Utnul jsem se ale o
deset kilo a to je u útlých ženských postaviček dost znát. Nastoupila proti ní soupeřka typu "kobyla" a netrvalo dlouho a kopla ji
do hlavy mawaši geri tak, že tam měla Lenka obtisknuté to její kopyto ještě za hodinu. Kobylu sice vyloučili, ale Lenka nebyla schopná
nastoupit k dalšímu zápasu. Ještě k tomu se přiznala, že zápas s kobylou vzdala ještě před jejím vyloučením a tak si to zbylé vzrostlejší
ženy mohly rozdat spolu.