„Čech“ Open Fighting – zážitek z netradičního turnaje
Kladno 12.4.2008

Současné kumite, jak je nám všem známo, je čím dál větší měkota, čím dál více odtržená od jakékoliv reality. Proto asi v nedalekém Kladně (fakt je správně „v Kladně“ a ne jak místní patrioti nesmyslně říkají „na Kladně“) vznikla aktivita mnohem reálnější – soutěž bez omezení stylů jak v katách, tak v kumite. K tomu byla po vzoru brazilského Jiu-Jitsu přidána ještě disciplína Grappling.

Kata zde nazývají trošku podivně Hard formy, jako kdyby snad měli i nějaké „Soft formy“, ale většina účastníků cvičila klasické, nám dobře známé katy ze Shotokanu.
Grappling spočívá v tom, že jeden druhého „grapne“ za kimono nebo část těla a poperou se v kontaktu (vzájemném, i v kontaktu se zemí) na body nebo až se ten druhý vzdá.
Kumite se tady říká Fighting a spočívá v tom, že pár desítek vteřin se normálně karatisticky „kumití“, pak jeden druhého grapne a zmuchlá (porazí, hodí, uškrtí, upáčí) ho jako při grapplingu, akorát že nebohý bojovník je omezován řadou pomůcek, které má na sobě kvůli těm pár vteřinám kumite (helma, suspenzor, chrániče rukou, holení a nártů). V každém případě je to mnohem reálnější už z podstaty a podporují to i pravidla a přístup rozhodčích k tomu, co je bodovatelná technika, co se ještě smí a co už je zakázané.

Hlavní propagátor tohoto stylu boje, Pavel Čech, nositel pátého danu, nás na tento turnaj pozval. Maláčům se jako vždy nechtělo, což se ukázalo jako chyba, neboť v katách by měli velkou šanci na výhru a poprat se by jim taky neuškodilo. Vyrazilo tedy jen 5 starších, abychom „oťukali terén“ – David Vejr, Lukáš Drnovec, Tomáš Marvan, Ondra Pokorný, Dan Kysilka. Vojín (Ondra Valach) se někde zapomněl, ačkoliv se nejvíc těšil.

Prezentace proběhla zcela standardně, začátek turnaje (stanovený na půl desátou) taky. Pět minut po půl vystoupil ředitel soutěže s informací, že za 5 – 10 minut se začne. Prostě klasika, tak to chodí vždycky. Vždy se tím myslí asi čtvrthodina. Začalo se ale až ve čtvrt na jedenáct nástupem a vlastní turnaj nabral hodinové zpoždění.







Hned na začátku soutěže kata se ukázalo, že je něco špatně. Nepřečetli našeho závodníka v seznamu. Když jsem šel věc vyřešit, nepřečetli na druhém tatami našeho zástupce ani v další věkové kategorii, ani nikde nikoho. Takže jsem „jako debil“ pobíhal od jednoho stolku ke druhému a dopisoval naše závodníky do příslušných seznamů, páč se na nás nějak zapomnělo. Druhým problémem byla neznalost principu soutěže. To, že se v katách nesoutěží podle pavouka, jsme přivítali. Bodování je spravedlivější. Nestihli jsme ale pochopit, že se další kola netvoří půlením závodního pole dle počtu bodů v kole předchozím, ale všichni cvičí dvě kola a body se pak sečtou. Pak už bylo pozdě, protože jsme nestíhali sečítat body všech účastníků a řadit si je, takže jsme téměř neměli ponětí o umístění, a to až do konečného vyhlašování výsledků. Nic jsme nevyhráli, ale bylo to zaslouženě. Ve starších kategoriích už cvičit katy umí skoro všichni a nestačí je vláčně odchodit. Ani náš nejlepší – David Vejr – nedosáhl na medaili.









Další zmatek nastal v grapplingu – Ondra Pokorný opět chyběl v pavouku své kategorie. Ony vlastně vůbec chyběly pavouky všech kategorií. Normálně se po uzavření registrace pavouky vylosují, vytisknou a někam vyvěsí. Koučové si je zkontrolují, opíšou relevantní informace a jsou v obraze, kdy, kdo, s kým a s jakou barvou nastoupí. Pak už stačí postávat opodál (v nejlepším případě opovýš) a fotit nebo natáčet kamerou. Tady mi nepomohlo kolikrát ani postávání opoblíž a na nějaké natáčení tak byl jen minimální prostor. Po registraci jsme byli pouze vyzváni ke kontrole soupisky (seznamu závodníků bez vylosovaného pavouka). Včas jsem tedy objevil a doplnil chybějícího Ondru. Pak ho ale nečekaně četli na tatami mezi muži, i když je to čtrnáctiletý pubescent. Po mém protestu mi dívčina u stolku rozhodčích vynadala, že jsem si to měl zkontrolovat. Kontroloval jsem ale pouze to, zda někdo někde nechybí a nenapadlo mě kontrolovat i to, zda někdo někde nepřebývá.

Neexistence pavouka při kontrole znemožnila odhalit další organizační nedostatek – napsali nás prostě sekvenčně za sebe a tak se spolu hned v prvním kole měli prát dva závodníci ze stejného (našeho) oddílu. Při protestech a poukazování na nesmyslnost takového počínání mě dívčina odkázala na jakéhosi Zbyňka, který to rozepisoval, ale ten byl neznámo kde a tak se poprali Tomáš s Lukášem. Prohravší Tomáš Marvan poté zbaběle ujel domů, v domnění „že už nic“. Po chvíli ho ale znovu volali k zápasu. Tenhle podivný princip repasáže jsme nepochopili až do samotného konce a není nám jasný až dosud. Nebylo nám jasné, kolikrát kdo ještě půjde, na jaké úrovni se právě nachází a kolikátý asi tak je.





Protože inteligentní koučové mají zvládat i zmatek, následovalo další vylepšení – v průběhu jedné váhové či věkové kategorie byla soutěž přerušena a pokračovalo se na témže zápasišti částí kategorie jiné. Asi z důvodu, aby si ti první trochu odpočinuli, což je logické, ale bez ohlášení tohoto postupu vznikl zmatek v našich řadách. Organizátoři své schopnosti prokázali i při dalším kroku – začali míchat grappling s fightingem. Sejčkoval jsem, že se jim to někde určitě překříží a nastane konfliktní stav, ale kupodivu nenastal. Jen nám to vyřadilo našeho nejmladšího závodníka – Dana Kysilku – zranil se při fightingu, který předcházel grapplingu a už nemohl pokračovat. Opačně by se mu to asi nestalo. To, že se při grapplingu používá červený (rozuměj oranžový) a bílý pásek, při fightingu červený (opravdu červený) a modrý, při katách jakýkoliv a chrániče také mohou být jakékoliv už je jen drobný zmateček, který jsme s přehledem zvládli. A ani jsme jim neutekli s erární výbavou (teda parkrát utekli, ale zase jsme to po chvíli vrátili).





Zmatky s neexistencí veřejně dostupných pavouků nakonec způsobily, že Ondra ani nešel na bednu pro medaili, protože ji nečekal. Vyzvedl si ji až po závěrečném ceremoniálu.

Naše „úspěchy“

 1. Kata
David Vejr – Tekki Shodan se na závody moc nehodí, Bassai Dai je OK. I když byl z našich zjevně nejlepší, v této věkové kategorii to stačilo „pouze“ na 4 místo.
Lukáš Drnovec – Heian Godan OK, Bassai Dai jak zpomalenej film, takže nic.
Tomáš Marvan – Heian Yondan i Tekki Shodan průměrně odchozená, nejslabší bodování.
Ondra Pokorný – Heian Godan, Bassai Dai – na to, jak dlouho u nás cvičí, vysoce nadstandardní výkon i volba kata. Čtvrté místo je pech.
Dan Kysilka – v obou kolech průměrně zacvičená stejná kata (Heian Yondan) nepůsobí dobře i když se to smělo a projevilo se to na bodování druhého kola.

2. Grappling
David Vejr – v prvním souboji zjevně lepší a pak se nechal hodit na zem a prohrál, ve druhém se projevila stejná nezkušenost s těsnými souboji a prohrál na páku.
Lukáš Drnovec – bratrovražedný první zápas s nesmyslně (ne)nalosovaným Tomášem vyhrál. Od dalšího soupeře – malého, svalnatého, mrštného skřeta se sice nechal hodit a prohrával na body, pak ho ale popadl a uškrtil. Vzhledem k nesymetričnosti pavouka a dobrému umístění v něm pak už bylo rovnou finále, kde Lukáše zmuchlal zkušenější Brazilec. Druhé místo je naše nejlepší umístění na tomto turnaji.
Tomáš Marvan – Po prohře s Lukášem odjel domů a z další účasti tak vypadl.
Ondra Pokorný – Doplatil na nezkušenost a asi i na rychle narostlé tělo bez svalové hmoty. V prvním souboji zapomněl někde svoji dlouhou ruku a prohrál na páku, ve druhém zapoměl dokonce na svůj dlouhý krk a nechal se uškrtit, i když podle pravidel se v této kategorii škrtit nesmělo.
Dan Kysilka – Pro zranění se nemohl účastnit a jen přihlížel.

3. Fighting
David Vejr – V kumiťácké části lepší než soupeř, ale prohrál na stejnou páku jako v grapplingu (možná dokonce se stejným soupeřem).
Lukáš Drnovec – Podařilo se mu skoro celý zápas udržet ve fázi kumite, kde jsme byli lepší. Po bodově vyrovnaném zápase prohrál jen kvůli trestnému bodu za napomínání.
Tomáš Marvan – Neúčastnil se, odjel domů předčasně.
Ondra Pokorný – Na kumite stejně jako asi všichni naši závodníci soupeře převyšoval, ale ztrácel body na hodech a škrcení. V dalším zápase po pár vteřinách „natankoval“ soupeře pěstí na hu ústa tak, že mu nepomohla ani helma. Po ošetření krvácejícího soupeře dostal Ondra napomínání, protože akci rozhodčí oprávněně vyhodnotil jako čuňárnu. Soupeř tím získal dva body, ale pro fyzické i psychické otřesení vzdal. Tahle výhra stačila Ondrovi na třetí místo.
Dan Kysilka – Kumitil hezky až do doby, kdy mu soupeř nechtíc dupnul na nohu. On teda kumitil i potom, protože při nadopování adrenalinem se bolest hned neprojeví, ale projevilo se krvácení a musel zápas vzdát a nechat se ošetřit.

Závěr:

 1. S přehledem to byly organizačně nejhorší, nejzmatenější závody jaké jsme kdy zažili.
2. Co se týče pravidel, s přehledem nejlepší, nejreálnější závody jaké jsme kdy zažili. Tekla krev, křísily se mrtvolky, vzdávalo se kvůli povedeným zásahům.
3. Na to, že jsme tu byli poprvé a téměř bez přípravy, to byl celkem úspěch a asi se tohoto druhu závodů budeme účastnit pravidelně.
4. Bez speciální přípravy to nejde. Často síla a přirozená mrštnost nestačí, nutná je i technika.
5. Slíbená buchta bude ve čtvrtek.