Tuleňův fotografický jídelníček

        Stěžovat si na jídlo většinou nemůžeme. Pokud není někdo mlsný, nají se vždy dosyta. Problém je v tom, že většina rozmazlených karatistů je mlsná a nepapá lečo, čočku, hrachovou kaši, vařenou kravičku, pečeného vepříka a polívky odmítá jako kategorii.
        Ke snídani byla zpravidla pomazánka a to v takovém množství, že s ní chleba nebo rohlíky bylo možné pouze postrašit. A tak šlo na odbyt i pseudomáslo a marmeláda, které jídelnou kolovaly v kýblíčkách - obojí patrně produkt lovosické ropné rafinerie. Snídaně jsme tedy záviděli ZetCéčkám, které si byly rovnější než my a měli snídaně pestřejší (ale platily dvojnásobnou cenu). Obědy a večeře už byly stejné pro všechny.