V době vydání této zprávy jsme měli oficiálně kolem 20 000 nakažených a 400 mrtvých. Z nich pravděpodobně na koronavirus zemřel jen zlomek, jak ukazují zkušenosti z jiných států. Třeba často zmiňovaná Itálie - díky poslanci Vittoriu Sgarbimu se provalilo, že na COVID-19 ve skutečnosti nezemřely v Itálii desetitisíce lidí, jak se opakovaně tvrdilo. V době, kdy Itálie vykazovala 29 000 mrtvých, tak pouze 925 z nich zemřelo na koronavirus. Podle statistiky italského národního institutu zdraví kromě těch 925 osob, u všech ostatních uvedených ve strašidelné coronavirové statistice, byly příčinou smrti naprosto jiné a mnohem závažnější choroby, kterými ti mrtví už dlouho předtím trpěli (typicky např. rakovina v posledním stádiu). A ty kolony náklaďáků údajně převážející mrtvé, vozily něco úplně jiného než mrtvoly.

        Jeden německý patolog dostal za úkol pitvat oběti koronaviru a zjišťovat skutečnou příčinu jejich smrti. Sám se dost podivil, když zjistil, že z 80 údajných obětí koronaviru, které mu prošly rukama, na koronavirus nezemřel nikdo.

        Rusko bylo opakovaně kritizováno za to, že jako oběti koronaviru vykazuje pouze oběti koronaviru. No to je přece mezinárodní nekázeň! Taková čísla nikoho dostatečně nevyděsí! Všichni ostatní do těch statistik řadí všechny, kolem kterých se koronavirus jen mihnul, bez ohledu na skutečnou příčinu jejich úmrtí. Příkaz tohoto znění vydalo všem zdravotnickým zařízením i české Ministerstvo zdravotnictví.

Když dostanete infarkt, spadnete kvůli tomu ze střechy domu na silnici, kde vás přejede auto a pak ještě přiběhne lev a ukousne vám nohu a vy se přesto zázrakem dostanete do nemocnice ještě živí, pár minut před smrtí vám tam udělají výtěr nosohltanu, který bude pozitivní na koronavirus, tak budete považováni za oběť nemoci COVID.

        „No to jsou ale žvásty!” vykřikují plašiči a šiřitelé smrti z vyděšení. Na koronavirus zemřelo jistě mnohem víc lidí, akorát se na to nepřišlo! Důkazem budou statistiky celkově zemřelých - ty, kdo letos zemřou „navíc” oproti stejnému období minulého roku, můžeme zařadit mezi oběti koronaviru. Až to statistici spočítali, zjistila se zajímavá skutečnost. Celkem zemřelo v ČR (a prakticky na celém světě) za první polovinu roku 2020 méně lidí, než v předchozích třech letech a přibližně stejně, jako je desetiletý průměr.

        Já jsem se pár nakaženými a pár zemřelými lidmi nijak vyděsit nenechal. Ano, vzhledem k celkovému počtu obyvatel jsou ty počty nakažených a zemřelých celkem zanedbatelné a patří do kategorie „pár” (významně více se ve vztahu k počtu obyvatel umíralo snad jen v USA a Brazílii), ale smrt z vyděšení mám z několika věcí, na které neumím uspokojivě odpovědět a nevím, co si počnu já, co udělá vláda a celý národ.

Děkuji svému zaměstnavateli, že mě tak mizerně platí. Zachránil mě před nákazou koronavirem, protože jinak bych byl v březnu s rodinou na lyžích v Itálii.

        Ne koronavirem, ale třeba běžnou angínou, která se mimo jiné projevuje horečkou. No a s horečkou se k doktorovi za nouzového stavu nesmí. Do zdravotnických zařízení vás pustí pouze pokud jste zdraví (mám prakticky a opakovaně vyzkoušeno). A na dálku mi žádný doktor angínu nediagnostikuje a nepředepíše mi potřebná antibiotika. Jdu teda k doktorovi. Tam mě zadrží už na vrátnici (recepci), vyděsí se mojí horečky a povolají zásahovou jednotku. Přijede parta zakuklenců ve skafandrech, naloží mě do sanitky a dovezou na místo, kde se shromažďují koronavirem nakažení pacienti. Než se to vysvětlí, sečtou (znásobí) se dvě skutečnosti - můj oslabený organismus a masívní expozice koronavirem (dávka koronaviru, kterou dostanu od těch skutečně nakažených). Výsledkem bude nevyhnutelné nakažení koronavirem. Angína se u mě prokáže, koronavirus ne (na to je v tu chvíli ještě brzo), dostanu antibiotika a jedu domů do karantény. Jenže pro oslabený organismus kombinace bakteriální a virové nákazy bude fatální a já během pár dní potupně zahynu. „Podívejte se na to, další oběť strašlivého viru a ani to nebyl úplně starý a slabý člověk!” budou hlásat sdělovací prostředky, a já posloužím jako odstrašující příklad.

       „Když dojdeš k doktorovi sám, tak je to ještě v pohodě, vždycky tě někdo nějak ošetří.” Uklidňoval mě oddílový doktor Radek. „Průšvih je, když se necháš odvézt sanitkou. Všude ji budou odhánět, nikde tě nebudou chtít přijmout.” Prý jeho vlastní zkušenost s pacientem.

Telefonát českého prezidenta čínskému: „Ty vole, říkal jsem pandu, ne pandemii!”

        Číňani dál vesele žerou netopýre a louskají luskouny, takže je dost pravděpodobné, že se naplní obavy epidemiologů a na podzim vyjde nová edice „COVID-20-PRO”. Není ale úplně jasné, co budeme dělat, když druhá vlna bude mít charakter epidemie. Teda doopravdické epidemie, ne jen té demoverze, kterou jsme zažili na jaře. Celonárodní epidemie to podle dřívější definice je, když je 150 tisíc nakažených. Najednou, ne postupně během tří měsíců. A epidemii takového rozsahu zažíváme prakticky každoročně. Způsobuje ji „starý koronavirus”, teda chřipka. (Ve skutečnosti virus chřipky není koronavirus, ale RNA virus z čeledi Orthomyxoviridae). Stav epidemie jsme v případě koronaviru vyhlásili v době, kdy to dosahovalo pouze jednoho procenta rozsahu skutečné epidemie. I v době kulminace to dosáhlo více než 10% epidemie jen v jediném okrese z celého Česka (Karviná, asi 40%) a to jen proto, že horníci se k sobě v dole moc tulí a rozestupy tam nejde dodržovat.

        V červnu celkový celosvětový počet nakažených dosáhl 8 milionů. „HRŮZA!!!”, vykřikovaly tehdy všechny sdělovací prostředky. Tak vezměte to číslo, vynásobte ho deseti a získáte počet mrtvých, které zabila pandemie španělské chřipky před sto lety. Znásobte ho stem a získáte počet tehdy nakažených. U nás se děsíme čísel 20 tisíc nakažených a 400 mrtvých. Zkuste si ta čísla znásobit třeba jen dvaceti nebo třiceti. A zjistíte, jak to bude vypadat, když dorazí druhá vlna, která bude mít rozsah skutečné epidemie. Přesně tak se chovala ta španělská chřipka. První vlna byla neškodná demoverze, zabíjela až ta druhá. No ale možná už ta druhá vlna začala v červenci a opět to vypadá na pokračování té demoverze. Nebo je to jen pokračování té první vlny a druhá opravdu přijde!

        Skoro celý svět se poctivě zúčastnil toho nácviku na epidemii. A to tak poctivě, že si většina zemí zničila ekonomiku na 10 let dopředu. I naše vláda říká, že něco takového si už nebudeme moci dovolit. Co teda budeme dělat? Že prý máme „chytrou karanténu”, která to vyřeší. Nevyřeší. Docela dobře fungovala v „laboratorních” podmínkách v době toho nácviku, kdy skoro nikdo nebyl nakažený. Ono totiž 20 tisíc nakažených na deset milionů obyvatel v průběhu pěti měsíců znamená skoro nikdo. Epidemie je to když jich je 150 tisíc a ne celkem za několik měsíců, ale teď najednou. Kdyby každý z nich potkal jen čtyři další lidi, tak jsme ve druhém kole na 750 tisících a odtrasovat je nějakou chytrou karanténou se prostě během 14 dnů nestihne. No a hned v následujícím kole to ztratí smysl tak nějak z principu, protože národ se rozdělí na tři skupiny - již nemocní, druhá skupina budou nakažení, u nichž se vzhledem ke 10denní inkubační době nemoc zatím neprojevila, ale roznášejí ji vesele dál, a poslední skupina budou ti ostatní, kteří někoho nemocného nebo nakaženého mají doma, potkali ho náhodně ve škole, v práci, v krámě, v MHD atd. Trasování ztratí smysl už po měsíci od vypuknutí epidemie.

        Spasit by nás teoreticky mohla „Chytrá karanténa 2.0”, která zahrnuje automatické trasování kontaktů pomocí aplikace eRouška. Jenže tu si zatím nainstalovalo něco kolem 250 tisíc lidí. Aby to bylo statisticky významné, muselo by ji mít 6 (ideálně 8) milionů lidí. Vzhledem ke značnému odporu lidí ke sledovacím aplikacím si ji dobrovolně nainstaluje málokdo. Já ji sice mám, ale bude mi asi k ničemu. A ještě k tomu plodí divné výsledky - v budovách zachytává „kontakty” skrz zeď.

        „No tak honem zase všechno zavřít! Na co jsme trénovali na jaře? No přece na situaci, kdy dorazí epidemie!” No ale když jsme si tím nácvikem zničili ekonomiku na 10 let dopředu, tak si ji zničíme na dalších dvacet let (zimní nouzový stav by trval déle než ten jarní)? Ano, než vládě docvakne, že je to blbost, tak se ekonomická krize dále prohloubí. Pak se zjistí, že je potřeba zajišťovat jídlo, vodu, elektriku, teplo, zdravotnické a sociální služby, základní dopravu, odvoz odpadků atd. a celý národ nejde zavřít do karantény. Prostě to budeme muset akceptovat, tak jako tu chřipku - zakážou se návštěvy v nemocnicích a domovech důchodců (což nezpůsobuje žádné ekonomické ztráty, děláme to každý rok) a naučíme se s tím žít. Zemřelých už nebude pár, ale pořád to bude menší zlo, než úplné zhroucení, návrat do ekonomického středověku.

Pane doktore, kdy skončí ten koronavirus? Nevím, já se o politiku nezajímám.

        A byl z toho celosvětový průšvih! Není to úplně nereálná možnost. Tzv. superinfekcí straší řada epidemiologů už řadu let. Potká se starý a nový koronavirus a lidstvo postihnou dvě epidemie najednou - běžná chřipka a COVID-20-PRO. A mnoha nakaženým se přihodí scénář, který uvádím v bodě 1. Bude se umírat hromadně. Jiný koronavirus - MERS, prý má smrtnost 30% (tolik z nakažených zemře). Co když nová mutace nového koronaviru bude mít obdobné následky a zároveň nakažlivost podobnou jako chřipka (na rozdíl od toho MERSu, který ji má minimální)?

        „No tak se proti chřipce necháme naočkovat. Na ni už přece očkování existuje a každý rok na to probíhá kampaň”. Ne, nenecháme. Nebude totiž čím se nechat naočkovat. Vakcíny budou k dispozici pro 9% (devět procent!) populace a letos budou pro obyčejný lid prakticky nedostupné. Přednost dostanou logicky nepostradatelní (zdravotníci apod.) a nejohroženější (staří a jinak nemocní) a ostatní ostrouhají. I ti k smrti vyděšení, kteří se očkování budou vehementně dožadovat.

Nemůžete věřit všemu, co vláda říká. Řekli, že při nákupu v obchodě stačí rouška a rukavice. Dnes jsem tam šel a ostatní měli ještě kalhoty a tričko!

        Vyděsíte-li národ k smrti v situaci, kdy vlastně o nic nejde, příště (až to bude doopravdy) se vám ho už stejným strašákem tak úspěšně vyděsit nepodaří. Psychologové tvrdí, že v prvním kole jakýchkoliv omezení v nějaké krizové situaci lidé ochotně spolupracují (šijí roušky, poctivě je nosí, dodržují karanténu atd.). Jejich ochota ale už ve druhém kole výrazně klesá. Zejména když zjistili, že v tom prvním kole to bylo vlastně zbytečné, že se skoro nikomu skoro nic nestalo. Jenže to zbytečné nebylo. Jedna z teorií říká, že jsme z toho vyvázli tak dobře proto, že ta opatření byla až přehnaně zběsilá a že jsme je poctivě dodržovali. Až nastane situace z bodu 2. nebo 3. už to nebude nácvik, ale zároveň spousta lidí bude k těm opatřením přistupovat daleko laxněji (prostě se na to vykašlou), tak bude problém. Bylo to vidět už na té druhé „vlnce” v červenci - lid odmítá náhubky, pořádá demonstrace a hrozí soudem s hygienickou stanicí. U nás to bylo ještě v klidu, jinde ve světě jsou ty protesty násilnější.

        Návod na správné strašení říká, že pokud nefunguje čert, je třeba buď vyměnit nebo zvětšit čerta. Vyměnit ho nejde, čert zůstává pořád stejný. A zvětšovat se bude dost blbě. Ten, který byl používán na jaře, už byl hodně velký. Leda snad až lidi začnou skutečně hromadně umírat.

Včera jsem si pověsil povlečení na balkon. Dneska ho má půlka vesnice na hubě!

        Až nastane situace z bodu 2. nebo 3. a zkombinuje se s chováním z bodu 4., co budou dělat ti lidé, kteří se už v rámci toho nácviku nechali vyděsit k smrti? A že jich nebylo málo si stěžovala např. městská policie v Praze. V době nouzového stavu zaznamenávali na tísňové lince v průměru 300 nesmyslných bonzáckých oznámení denně. A museli pořád dokola odpovídat „Když kolem vás projede auto plné bezrouškatých lidí, tak se nenakazíte a když jsou z jedné rodiny, tak je to i pro ně jedno, protože v obýváku roušky taky nenosí.”, „Když na své zahradě pracuje bezrouškatý občan, neumřete, když jdete kolem po chodníku a my to nepojedeme řešit.” Sám jsem to taky zažil, když jsem přistoupil do velkého výtahu k jedné paní. Dostal jsem vynadáno, že jsem bezohledný, nezodpovědný a prý „Je mi úplně k ničemu, že mám negativní test na koronavirus, když mě teď vy nakazíte ve výtahu”. Roušky jsme měli oba, vydechovali každý na svou stranu a byli jsme tam spolu asi minutu.

        Až ta jarní čísla budeme násobit stem, vzroste u takto vyděšených lidí jejich zděšení do té míry, že budou schopni bezhlavě fyzicky napadat nezodpovědné lidi z bodu 4. přímo na ulici. Aniž by si uvědomili, že těsný fyzický kontakt je ten nejlepší způsob, jak se od nich případně nakazit. Je to podobné, jako ničení vysílačů 5G sítí, ke kterému aktuálně dochází na některých místech Evropy v obavě z jejich škodlivosti.

        Nevím, zda smrt z vyděšení měli zdravotníci povinně nařízenou a na lidi to jen hráli, nebo tomu fakt podlehli (protože se setkávali s násobně větším počtem skutečně nakažených, než běžný člověk). Sestřička z motolské nemocnice mi téměř sprostě vynadala, když jsem se ptal na možnost přišití utržené šlachy v rameně. „Vy chcete umřít připojený na plicním ventilátoru?”, strašila mě. To bylo v době, kdy mrtvých bylo 200. Pokud je něco 50 000 krát pravděpodobnější (třeba to, že nebudu hýbat ramenem), tak prostě řeším tenhle problém. Nebezpečí s pravděpodobností 1:50 000 budu klidně ignorovat. Běžně přece ignorujeme podstatně pravděpodobnější příčiny úmrtí. Kdybychom to nedělali, tak opravdu můžeme zemřít na tu smrt z vyděšení. Na to už vyděšená zdravotnice žádnou odpověď neměla. Akorát mi tu šlachu stejně nepřišili, protože smrt z vyděšení měli povinně nařízenou ministerstvem.

To, že v karanténě mluvíte se svými zvířátky, kytičkami nebo nábytkem je NORMÁLNÍ. Odbornou pomoc vyhledejte, až když vám začnou odpovídat.

        Vytíženost ARO a JIP lůžek koronapacienty bylo v dubnu, v době kulminace kolem 15%, celkem s ostatními pacienty kolem 55%, tedy byla ještě cca trojnásobná rezerva (45% kapacity volné pro případné další koronapacienty). Jenže v žádném kraji ČR ta „epidemie” v žádném okamžiku nedosáhla ani 10 procent rozsahu skutečné epidemie (celosvětově snad jen ve zmiňovaných USA a Brazílii). Co se stane, až nastane varianta z bodů 2. nebo 3. („...čert vyletěl z elektriky...”) a budeme počet hospitalizovaných násobit deseti, dvaceti, STEM!!!??? I přes značné rozšíření těchto kapacit v průběhu nouzového stavu se tam ti pacoši prostě nevejdou („...bez klobouku bos, natloukl si nos!”). No a pak se bude používat to rozpočítávadlo, aby se určilo, koho zachránit a koho humánně utratit. Prý se to už dělo v Itálii. Tam to sice bylo kvůli spoustě starých lidí zvyklých se družit, mizernému zdravotnictví, neschopnosti distribuovat pacienty nebo kumulovat záchrannou techniku a personál (dělo se to jen v jednom jejich okrese, který se pro účely celosvětového strašení nazýval souhrnně „Itálie”), ale až přijde skutečná epidemie (pandemie), bude se rozpočítávat všude na světě.