Bylo, nebylo, dávno tomu, jak praví pohádka.
Věřte, že bylo. I když už je tomu opravdu dávno. Tak dávno, že mnozí z vás ještě nebyli na světě. Pro některé z
vás je to doba dvakrát tak dlouhá, jako je váš dosavadní život.
Stalo se to v době, kdy mnozí vaši rodičové ještě nebyli rodičové nebo se dokonce ani neznali, v době, o které se
ve škole budete učit v dějepisu nebo nějakém jiném předmětu. Ne že by to bylo zas až tak dávno, ale v té době u nás končil
socialismus (definice pro ty, kdo neví, co to je - socialismus je dlouhá a trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu).
No tak v té době vzniknul náš oddíl karate.
A na těch fotkách níže jsme MY - Milan, Mirek a Kája - a to jsou fotky ještě o něco mladší než náš oddíl.
Milan byl 17-ti letý adolescent v rozkvětu síly (ještě měl koleno). Dnes je z něj vážený učitel autoškoly (koleno
sice má pořád, ale pochroumané).
Mirek teprve rok po založení oddílu ukončil vysokou školu a přestěhoval se do Prahy (měl vlasy, brejle a neměl vousy).
Dnes je z něj vážený správce informačního systému (vlasy už moc nemá, brejle taky ne, zato má prošedivělý plnovous),
Kája byl v době vzniku oddílu desetiletý sprateček, jako jste vy (ještě měl plotýnky - teda vhřeznuté na své místo).
Dnes je z něj vážený právník (plotýnky má pořád, ale vyhřezlé).
Lubošovy fotky z historie nejsou k dispozici, i když jsme se s ním poznali a chodili do stejného oddílu v Ruzyni ve věku jeho asi 16 let. Byl to holobrádek a nyní má bujný, pěstěný plnovous.
A takhle už nás asi znáte - to je (téměř) současnost.